( 50 )
V údolích v okolí města Viñales se pěstuje tabák. Proto je tato oblast bohatší, a hned se to projevuje i na domcích…
Miguel de Cervantez je na Kubě populárním spisovatelem, třeba v Havaně má sochu před Ministerstvem obchodu. Tato socha Dona Quijota je ve městě Puerto Padre.
Takto vypadá vesnický život nedaleko Baracoa. Vepříků bylo všude mnoho, jsou důležitou součástí zdejšího jídelníčku. A navíc, jejich chov není na rozdíl od chovu hovězího dobytka nebo koní státem regulovaný…
Pohoří mezi Cajobabo na jihu a Baracoa na severu je hustě zarostlé a obtížně prostupné. Nejstarší kubánské město Baracoa bylo dostupné pouze po moři, nebo později letecky. Až v 70-tých letech minulého století byla dokončena silnice zajišťující spojení se zbytkem země.
Nás sem cesta zavedla v podvečer, a slunce dotvářelo úžasnou atmosféru…
Tyto fotografie (časově) patří před Santiago de Cuba, ale z filmu jsou zpracovány později… Písečných pláží jsme cestou do Santiaga potkali několik, a byly pěkně různobarevné. Takto oranžovožlutý písek byl ale celkem ojedinělý.
Jednou věcí je Kuba kterou uvidí „baťůžkář“ či cestovatel. Chtěli jsme ale také vidět Kubu druhou. Tu se kterou se potká turista „hotelový“ který má vše zajištěné od cestovní kanceláře. Tento turista většinou pobývá v uzavřených hotelových komplexech, ze kterých se ani nedostane ven – některé z nich jsou od „normálního světa“ oddělené policejní závorou. Dle fotek v průvodcích nás zaujala oblast ostrovů cca 20km severně od vlastního ostrova Kuba. Největší z nich je s Kubou spojen uměle zbudovanou sypanou hrází, která právě těch asi 20km překlenuje.
Pláže a místa k odpočinku jsou na ostrově ale krásné…
Na sousedním Cayo Guillermo snad ještě hezčí…
Kovadlina, El Yunque, to je docela přiléhavý název této stolové hory. Je dominantou pobřeží u města Baracoa, které je nejstarším španělským osídlením na Kubě.
Založil ji již roku 1511 Diego Velazquez v místě prvního přistání Krištofa Kolumba.
Hora má výšku 575m a její zdolání bylo součástí našeho itineráře.
Od Baracoa je hora asi 7km daleko…
(…a mezi ně se snaží vtěsnat ještě silnice…)
Hory Sierra Maestra, které jsou nejvyšší na Kubě, se prakticky dotýkají moře, místy se skály zvedají přímo z moře.
Proto je také tato silnice z Niquero do Santiaga de Cuba více zatěžována a ničena vlnami.
Někde jí chybí menší kousek…
… někde pak větší. Naštěstí, zde je prostoru pro rozšiřování více.
Jsou zde ale také úseky, kde silnice vede přímo po pláži. A stačí jen opravdu trošku větší vlna, a už se koupe i auto.
V tomto úseku jsme naštěstí nepotkali žádný náklaďák či autobus, ale i míjení s osobním autem bylo zajímavé. Ještě že se zde opravdu nedá jet rychle…