Výměna peněz

Categories: Cestování, Kuba 2012
Tags:
Comments: Comments Off
Published on: 10.2.2012

Na letišti ještě předcházela cestě do autopůjčovny návštěva směnárny.

Na Kubě se platí dvojí měnou. Standardní a pro místní nejběžnější měnou je peso, zkracované mezinárodní zkratkou CUP. Místní ji také někdy říkají „moneda nacional“ (národní měna). V této měně dostávají Kubánci výplatu, jsou v ní uváděny některé ceny. Cizinec si ji může ve směnárně vyměnit, ne ale v každé (na letišti to šlo, dále ve směnárnách označených „Cadeca“). Peso je k dispozici jak v bankovkách (nominální hodnoty 1CUP, 3CUP, 5CUP, 10CUP, 20CUP, možná i vyšších, ale s takovou jsme se nesetkali), tak v mincích (1CUP a relativně vzácně 3CUP). 1 peso se dále dělí na 100 centavos, jsou značeny římskými číslicemi a jsou v hodnotách V a XX centavos.


Druhou měnou používanou na Kubě je „Peso Convertible“, konvertibilní peso, nebo také CUC. Toto je běžná měna se kterou přijde do styku cizinec, dostane ji při výměně cizí měny. Lze ji také směnit na CUP v poměru 1CUC = 25 CUP.

Pro výměnu cizí měny na CUC je státní bankou vyhlašován směnný kurz, který je na první pohled výhodný pro směnu z amerických dolarů na CUC. Jenže vzhledem k „vřelým“ vztahům mezi USA a Kubou je každá výměna zatížena poplatkem ve výši 20% ze směněné částky. Pro jiné měny, třeba EURO, CHF se tento poplatek neplatí. Takže pro turistu z Evropy je nejlepší si přivézt eura. Při výměně z eur tedy vyjde 1 CUC na těsně okolo 20,50 Kč, 1 CUP okolo 0,8 – 0,85 Kč. I když lze platit na Kubě i kartami (nikoliv ale vydanými americkými bankami. American Express nikde nevezmou, karty filiálek a dceřiných společností amerických bank by pravděpodobně také neobstály) – moc to nelze doporučit, neboť jsou ceny v CUC převedeny na USD, následně zatíženy 20% přirážkou a pak teprve odečteny z karty.

Pro nás starší lze CUC přirovnat k bonům z dřívější doby. Ale s jedním velkým rozdílem – když u nás neměl člověk k dispozici bony, celkem nic se nedělo a mohl žít a nakupovat docela normálně (samozřejmě mimo Tuzex). Na Kubě je to ale jinak, CUCy jsou obvyklou a takřka nedílnou součástí běžného života, některé zboží se ani za CUP (běžné peso) nedají koupit. Například benzín se prodává za CUC, hromada dalších věcí je také dostupná spíše jen za CUCy (nejspíše všechny věci z dovozu a „luxusnější“ věci i domácí provenience). Běžný Kubánec si sice také v bance ve stanoveném kurzu může monedu nacional vyměnit za CUC, potřebuje k tomu ale osobní doklad a schválení úřední osoby (asi nějaké uliční důvěrnice nebo tak někoho).

Proto je také snahou každého Kubánce CUC získat. Začíná to už například v označování cen v obchodech. Cena je předcházena symbolem „$“ (dolar), která může znamenat jak monedu nacional, tak CUC, a dokonce by mohla znamenat i americký dolar jako takový. Tato dvojakost (nejednoznačnost) je záměrná. Sází se na to, že většina neznalých turistů zaplatí rovnou v CUCech a v případě prodávající na tom vydělá hned 2x – dostane tolik vytoužené CUCy a ještě je mu zaplaceno 25× více než kolik by bylo správné. Tato nejednoznačnost je dál ještě podporována i průvodci – v některých se píše, že „moneda nacional“ je vám prakticky k ničemu a že není potřeba. To rozhodně není pravda. Jen se člověk musí zorientovat jaká cena je asi tak napsána – podle její výše, podle toho kolik je v obchodě či restauraci zboží v nabídce, jaký ten sortiment je… V Havaně se ale všichni tváří, že cizinec má platit pouze a jen v CUCech. My jsme měli naštěstí Havanu jako naši poslední zastávku, takže už jsme „v tom uměli chodit“, tedy alespoň trochu, a tak jsme poznali kdy se nás někdo snažil natáhnout…

Comments are closed.

Welcome , today is Neděle, 17.11.2019