Další přírůstek

Categories: Technika, Výbava
Comments: Comments Off
Published on: 5.8.2008

Včera odpoledne mi konečně přišel další očekávaný balíček (no spíš balík), který obsahoval novou kameru. Zrcadlovka Graflex RB Super D 3¼×4¼″.

Opět další ze skoro prehistorických foťáků, který by měl prokázat schopnost zachytit krásné momenty. Je zhruba z 50tých let minulého století, čistě mechanický, stále plně funkční. Je také pěkně velký, složený vypadá jako krabice o rozměrech cca 20×20×15cm – žena ho nazvala „kufříková bomba“. A on teda bomba je. S vytaženým měchem (zaostřeným na portrét) a s vyklopenou šachtou nad matnicí to vypadá opravdu bombasticky. Ale také pohled na matnici je nádherný, zaostřování i kompozice je super.

Ovládání je sice trochu komplikovanější, ale i bez manuálu (který je na webu www.graflex.org) jsem se jej naučil ovládat do 10minut. Před expozicí je potřeba natáhnout a nastavit pár páček a hejblátek, vlastní komponování a následná expozice je instantní a kontrolovaná.

Formát negativu je 3¼×4¼″, což je zhruba 8¼×10¾cm. Pro mnohé možná neznámý atypický formát, v minulosti to ale byl formát běžný. Je to tzv. „quarter-plate“ formát, vzniklý dvojím půlením z „whole-plate“ 6½×8½″. Trošku z toho rozměrově vybočuje meziformát „half-plate“ s rozměrem 4¾×6½″ (tento například dělá i Foma, je to ten zvláštní rozměr 12×16,5cm. Vybočení z půlené řady je asi stejné jako v řadě 9×12cm – 13×18cm – 18×24cm).

Formáty half-plate a whole-plate jsou stále rozšířené, stále používané. V poslední době zažívají i jistou renesanci. Filmy pro ně sice nejsou úplně nejrozřířenější, Efke je dodává pravidelněji, Ilford jednou za rok. A Wephota je nařeže podle potřeby (myslím si, že z role Efke). Takže nic až tak hrozného… A negativ je to krásně velký, téměř tak velký jako 9×12cm. Graflex sice dělal tyto zrcadlovky i v rozměrech větších (4×5″ a 5×7″), ale ty jsou výrazně dražší. A já jsem měl dobrou nabídku na tento rozměr…

Jak je zmíněno nahoře, jedná se o zrcadlovku, zrcadlo je dost velké (odhadem těch zhruba 10×10cm), ale jeho sklopení je překvapivě měkké a tiché. Je mnohem tižší než můj dřívější Pentax 67II, i ráz který sklopení generuje je menší. To je překvapivé, ale velmi příjemné.

Kamera má standardně dodávaný objektiv Kodak Ektar 152mm f:4,5, který má antireflexní vrstvy, a má automatický uzávěr clony – velká výhoda, protože můžu komponovat a zaostřovat s plně otevřeným objektivem, a po zmáčknutí spouště se automaticky zacloní objektiv na přednastavenou clonu. Objektiv je výměnný, i když asi bude problém zajistit automatickou clonu u jiného objektivu. Ale s tím by se dalo žít… Zkusím najít nějaký objektiv s větší světelností (tak f:3,5, nebo že by f:2,9?), případně s delším ohniskem (takhle nějaký Xenar 180mm s clonou 3,5, to by bylo něco)…

K foťáku mám (zatím) 3 kazety na film, film tohoto rozměru ještě nemám – ale už je objednaný, Wephota, měl by přijít koncem srpna. Krom toho mám už v mražáku Ilford HP5+ v rozměru 6½×8½″, ze kterého by 2 řezy na řezačce v temné komoře měly vyrobit film potřebné velikosti. HP5ka v tomto netradičním rozměru je ale solidně drahá, navíc dostupná jen 1× ročně v tzv. „Ilford ULF run“, kdy Ilford řeže i méně obvyklé velké rozměry filmů. Takže tuto drahou HP5ku nebudu používat na zkoušení nového foťáku, pro vyzkoušení použiji něco levnějšího – dneska nebo zítra si oříznu pár papírových negativů, kterými to vyzkouším. Už se na to těším…

Comments are closed.

Welcome , today is Pondělí, 16.12.2019