Cienfuegos

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: 2 Comments
Published on: 29.2.2012

Druhou noc jsme přespávali ve městě Cienfuegos. V porovnání s předchozím městem (Matanzas) je větší – má asi 150tisíc obyvatel – ale hlavně hezčí. Však se mu také říká „La Perla del Sur“, Perla jihu. Centrum města je od roku 2005 zapsáno v seznamu památek UNESCO, jako nejzachovalejší příklad městského plánování v rámci počátků španělského osvícenství v 19.století.

Když si ale člověk vzpomene kolik historie se váže k městům ve Střední Evropě, jsou v tomto směru Kubánská města nesmírně chudá. Je to celkem pochopitelné, historie z dob předkolumbovských zde prakticky neexistuje (o to se postarali kolonizátoři), a počátky tohoto města spadají právě do století devatenáctého.

A tak může člověk prakticky v sousedství hlavního náměstí s téměř výstavními budovami najít takovéto ulice…

ale i takovouto upravenou promenádu…

Při procházkách městem si člověk všimne ještě jednoho rozdílu oproti našim městům. Telefonní budky. U nás aby člověk pohledal, už je to věc skoro raritní. Tady je telefonní budka nezbytnou součástí života, je jich opravdu hodně. Právě ve městech nebývá vzdálenost mezi budkami větší než 250m. A třeba v odpoledních a hlavně večerních hodinách bývají obleženy frontami lidí čekajících na svou možnost komunikace. Budky bývají i mimo města na větších křižovatkách. Ne že by zde nebyly mobily, ale jejich rozšíření je velmi malé. Za telefonování v budce se totiž platí v „moneda nacional“ což je dostupnější. Za mobilní telefony se platí v CUPech. Stejně jako u nás jsou ale mobily součástí módy a zde asi také znakem postavení.

Ulice jsou velmi důležitou součástí společenského života, různých her. U mladých kluků je to tradičně fotbal. U pánů pak domino…

Práce na silnici

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 27.2.2012

Ze Zátoky sviní jsme jeli do města Cienfuegos zhruba 60km vzdušnou čarou východně. Tam jsme přespali do druhého dne. Cestou jsme narazili na silnici na tyto práce… Chvíli jsme přemýšleli o jejich účelu, ale nic jiného než sušení sklizeného obilí nám nepřišlo pravděpodobné…

Karibik v Zátoce sviní

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 25.2.2012

V Zátoce sviní jsme si krom návštěvy muzea Playa Giron užili i chvíli koupání v moři – bylo to naše první koupání… první z celkem pěti… 🙂

Moře je zde nádherné, ty barvy, příjemná teplota, jeho divokost…

Zátoka sviní

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 24.2.2012

Z Krokodýlí farmy jsme pokračovali dál na jih k Zátoce sviní a jejím plážím „Playa Larga“ a „Playa Giron“. K oběma plážím a vlastně celé Zátoce sviní se váže část kubánské revoluční historie. 17. dubna 1961 zde došlo k vylodění zhruba 1400 kubánských utečenců vycvičených CIA, financovaných a vybavených Spojenými státy. Cílem bylo svržení ještě relativně „mladého“ kubánského socialistického režimu (kubánskou revoluci Fidel ze svého pohledu úspěšně ukončil začátkem ledna 1959). O této vojenské akci byl Fidel a kubánské vojenské vedení dopředu informováno díky vlastní tajné službě i KGB. Navíc prý byly exulanti o plánované akci silně prostořecí a zmínky o jejích plánech se objevily i v americkém tisku před jejím zahájením.

Námořní invazní síla byla podporována letecky, bylo připraveno několik diverzních akcí v ostatních částech Kuby (u severozápadního pobřeží, u severovýchodního pobřeží). Akce se ale pro exulanty (a Spojené státy) nevyvíjela dobře už od počátečních nezdarů – například jedna z invazních lodí s vojáky najela u Playa Giron na skrytý korálový útes, většina vojáků se sice dostala na břeh, ale téměř polovina nebyla bojeschopná pro ztrátu zbraní nebo zranění. Vlastní boje trvaly jen 3dny, invazní síla byla nakonec poražena.

Kubánci své obránce oslavují, část z nich má dokonce jmenovité pomníky podél silnice vedoucí k Zátoce sviní. V Playa Giron je malé muzeum, které má tuto akci připomínat.

(Pokud tato historie někoho zajímá víc, lze najít pár řádků zde Invaze v zátoce Sviní a podrobný popis zde Bay of Pigs Invasion)

Krokodýlí farma

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 22.2.2012

Z Matanzas jsme se hned ráno druhého dne vydali na jih k Bahia de Cochinos, Zátoce sviní. K tomuto místu se váže zajímavá historie která si zaslouží samostatný příspěvek – jeden z následujících. Cestou k Zátoce to totiž také bylo zajímavé.

Nejprve jsme projížděli (mimo jiné) malým městečkem s velmi zajímavým jménem – „Australia“. Hned jsme si začali dělat legraci jak rychle může člověk procestovat když ne celý svět, tak jeho větší část. Až v dalších dnech jsme zjistili, že krom Austrálie může na Kubě člověk navštívit místa jako Florida, Colorado, Colombia… prostě velkou část Latinské Ameriky a některá další místa. Všechno jsou to totiž jména místních měst a městeček. A právě třeba z města Australia pochází předcházející snímek Barevnost.

Naše cesta ale z města Australia pokračovala dál na jih. Ještě než jsme ale přijeli k Zátoce sviní, zastavili jsme se na krokodýli farmě „Criadero de Cocodrilos“.

Krokodýl kubánský (Crocodylus rhombifer) je přirozeným druhem žijícím na tomto ostrově. Oproti krokodýlu americkému se liší několika vlastnostmi:
* je menší, dosahuje velikosti do 2,5m, zatímco americký krokodýl může dosáhnout velikosti až 6m.
* žije více na souši, na souši také více loví
* s pohybem po souši souvisí jeho silnější nohy a způsob chůze – drží se výš než krokodýl americký
* v dospělosti má jasnější barvy
* je kriticky ohrožen vyhynutím

Ve volné přírodě se vyskytuje jen velmi málo, v národním parku „Cienaga de Zapata“ na západ od Zátoky sviní a na ostrově Isla de la Juventud. V minulosti byl totiž intenzivně loven pro svou kůži i maso. Udává se, že z krokodýlů Nového Světa je nejagresivnější, spíše se ale jedná o jeho dominantní chování na souši, kde je více „doma“. Popsaných případů napadení člověka je naprosté minimum, pokud vůbec nějaké.

Farma kterou jsme navštívili pěstuje přes tisíc krokodýlů různého věku, od těch nejmenších až po dospělé jedince. Zhruba 50% krokodýlů odchovaných farmou slouží ke spotřebě (maso, kůže, zuby,..), asi 40% jich je vypuštěno do volné přírody. Posledních 10% udržuje zdejší chov.

Barevnost

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 20.2.2012

Kuba je také mimo jiné plná barev, které jsou vidět skoro všude. Barevnost je občas až taková, že je potřeba na fotkách ji spíše tlumit, nikoliv zvýrazňovat tak jako jinde. Například u této fotky jsem saturaci musel ubírat, přesto jenom svítí…

DeSoto v Matanzas

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 17.2.2012

Zajímavým zdejším specifikem jsou státní poznávací značky vozidel. SPZ jsou barevně odlišené do mnoha významově rozdílných skupin: na této fotce je SPZ ve žluté barvě s černým textem, což je jednoznačná identifikace soukromého vozidla. Auta z půjčoven (prakticky vždy řízená cizinci) mají tmavě vínovou značku s bílým textem. Státem vlastněná vozidla mají značku bledě modrou s bílým textem. Hnědou značku s černým textem si vyslouží nižší státní úředník, vysoce postavený státní úředník přesedlá na bílou značku s černým textem. Vojenská vozidla mají značku zelenou s černým textem…

Možností je ještě mnohem více, tímto jsem nevyčerpal ani polovinu všech vyskytujících se barevných kombinací.

Další odlišení je pak v textu na značce. Všechny auta z půjčovny mají jedno písmeno T následované většinou 5-místným číslem. Ostatní značky jsou většinou tvořeny podle systému 3 písmena (H na prvním místě značí vozidlo z Havany, zde uvedené M pak auto z provincie Matanzas) a dále 3 čísla…

Čistič bot

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 16.2.2012

Stejně jako v ostatních teplých zemích, velká část života se odehrává na ulici… Do ulic jsou otevřené byty, postávají zde a pokuřují jednotlivci třeba při čekání na dopravu, nebo hloučky v živé diskuzi. Nejživější diskuze byla ale k vidění při hrách, nejčastěji dominu. Samozřejmostí jsou zde i různí prodejci a lidé nabízející své služby. Naproti tomu, žebráků bylo na Kubě málo, prvních několik dní (a několik měst) jsme nepotkali žádného.

První noc

Categories: Cestování, Kuba 2012, Travel
Comments: Comments Off
Published on: 13.2.2012

Po výměně peněz a vyzvednutí auta v půjčovně na letišti jsme se přesunuli do nedalekého města Matanzas, kde jsme začali hledat ubytování.

S ubytováním cestovatelů je to celkem jednoduché – tedy pokud cestovatel nezanedbá přípravu a ví alespoň trochu co má hledat. (S ubytováním turistů v hotelích je to ještě jednodušší, turisté mají obvykle vše dopředu zařízené a o nic se nestarají.) Pro cestovatele jsou na Kubě k dispozici tzv. „casa particular“, což jsou v soukromí provozované pokoje s příslušenstvím určené právě k tomuto účelu.

Domy, ve kterých je „casa“ k dispozici, jsou označeny symbolem, který je vidět na této fotografii nad dveřmi. Symbol bývá vyveden buď v modré nebo v červené barvě. Nás zajímá ten s barvou modrou – pouze ten znamená, že je „casa“ určena pro ubytování cizinců. „Casa“ s červeným symbolem je určena pro ubytování kubánců, cizince by zde ubytovat neměli. Symbol si ale na dveře nemůže nalepit jen tak kdokoliv, jeho umístění povolují státní úřady. Pro získání povolení musí „casa“ splnit určité základní předpoklady: „casa“ musí fungovat 365dní v roce, musí být uzamykatelná, musí mít vlastní sociální zařízení a sprchu s teplou vodou (jen v jednom případě, v Havaně, bylo sociální zařízení společné pro 2 pokoje), musí mít klimatizaci. Podle toho co jsme viděli máme také pocit, že je kontrolována jejich čistota a uklizenost; ta může ale také být výsledkem konkurence a nutnosti.

Splnění těchto podmínek není úplně jednoduché, ale zaručuje, že i když dům vypadá z ulice takto:

nebo někdy může být vstup k vlastnímu bydlení i v takovémto stavu,

s nepříliš důvěryhodnou směrovkou k ubytování,

kvalita ubytování tímto není nijak ovlivněna. Pokoje vypadají občas spartánsky (postele a noční stolek), vždy velmi čistě, například tento:

Jak řečeno výše, k povolení je vyžadována tekoucí teplá voda ve sprše, s čímž byl trochu zážitek – ve městech ani v domech rozvody teplé vody nejsou. Z této nutnosti vychází také velmi jednoduché řešení. Ze sprchové hlavice jsou vyvedeny dráty zapojené do elektrického rozvodu (občas s jističem v přímém dosahu člověka stojícího pod sprchou), v hlavici je topná spirála která ohřev vody zajistí.

Někdy může být sprchová hlavice i velmi zajímavé konstrukce:

Před prvním použitím takovéto sprchy jsme měli i trochu strach, nebyl ale úplně opodstatněný – evidentně jsme to přežili bez nejmenší úhony. Také si myslím, že i kdyby došlo k nějakému zkratu, nebyly by následky tragické. Vždyť běžný průtokový ohřívač funguje stylem podobným, jen ta vizuální stránka je „mírně“ jiná. Dalším uklidněním může být, že v domech bývají povětšinou rozvody 110V (v americkém stylu), navíc jističe na které bývá sprcha napojená vypadaly velmi moderně, ekvivalent takových jaké se instalují u nás doma. (V některých domech mají i rozvody 220V – zásuvky pak mají většinou označené nápisem jaké napětí v ní je).

Jak je tedy vidět, s hledáním ubytování je to jednoduché (většinou). Stačí se dobře rozhlížet při průjezdu městem a zastavit u prvního domu s vhodným označením a vhodnou lokalitou. V případě, že má pronajimatel v „case“ již obsazeno, také to není problém. Buď se sám nabídne že obtelefonuje své známé a zajistí nějakou neobsazenou, nebo lidé procházející po okolní ulici tuto službu nabídnou také, k nějakému ubytování nás pak zavedou. Ani za to nechtějí žádnou provizi (tedy alespoň po nás nikdy nikdo žádnou provizi za toto nechtěl), předpokládáme, že si to nějak vyřídí mezi sebou. V průvodcích se obvykle píše, že je nutné/vhodné si „casu“ dopředu rezervovat. Já si ale nemyslím, že by to nutné bylo. Je to možné, asi je to někdy jednodušší, člověk pak nemusí nic hledat a jede na jistotu. Vhodné to může být v některých malých městech, kde jich není velký počet (v některých oblastech nejsou dokonce žádné).

Cena za takovéto ubytování je také příznivá, pohybuje se obvykle od 20 CUC (menší města) do 30-35 CUC (Havana) za pokoj a noc. To je v přepočtu okolo 400 – 800 Kč za noc (podle kurzu).

V pokoji někdy bývá jedna postel obvyklé šíře (90-100cm), druhá postel bývá širší (120-160cm). Takže se v jednom pokoji pohodlně vyspí tři lidé, 2 v naprostém luxusu. Někdy je ale v pokoji jen jedna velká „manželská“ postel. Ani v tomto případě nebyl s ubytováním nás tří žádný problém. Pronajimatele nám třetí lůžko do pokoje bleskově dodal, ať už ve formě nějaké skládací postele či alespoň matrace s povlečením. A ani se tím nenavýšila cena.

Ono je totiž pro každého provozovatele takové „casa“ velmi důležité, aby měl obsazeno. Její provozování není jednoduchá a hlavně levná záležitost. Majitel totiž odvádí nemalý fixní měsíční poplatek vůbec za to, že „casu“ má, nezávisle na tom jestli někoho ubytoval či nikoliv. K tomu navíc odvádí i poplatek z utržené částky při obsazení pokoje. Z tohoto důvodu se snaží mít pokoj spíše obsazený, aby se nedostal do ztráty.

K ubytování je prakticky vždy nabízena strava, ať už je to večeře či snídaně. Snídaně obvykle stojí 3-5 CUC / osobu a zahrnuje kávu, mléko (někdy horké v termosce), ovocný džus (prakticky vždy čerstvý), pečivo, většinou omeletu nebo volské oko, kousek másla, občas marmeládu, talíř čerstvého krájeného ovoce. U večeře pak záleží co si člověk objedná či domluví, cena bývá v rozmezí 7-10 CUC / osobu.

Výměna peněz

Categories: Cestování, Kuba 2012
Tags:
Comments: Comments Off
Published on: 10.2.2012

Na letišti ještě předcházela cestě do autopůjčovny návštěva směnárny.

Na Kubě se platí dvojí měnou. Standardní a pro místní nejběžnější měnou je peso, zkracované mezinárodní zkratkou CUP. Místní ji také někdy říkají „moneda nacional“ (národní měna). V této měně dostávají Kubánci výplatu, jsou v ní uváděny některé ceny. Cizinec si ji může ve směnárně vyměnit, ne ale v každé (na letišti to šlo, dále ve směnárnách označených „Cadeca“). Peso je k dispozici jak v bankovkách (nominální hodnoty 1CUP, 3CUP, 5CUP, 10CUP, 20CUP, možná i vyšších, ale s takovou jsme se nesetkali), tak v mincích (1CUP a relativně vzácně 3CUP). 1 peso se dále dělí na 100 centavos, jsou značeny římskými číslicemi a jsou v hodnotách V a XX centavos.


Druhou měnou používanou na Kubě je „Peso Convertible“, konvertibilní peso, nebo také CUC. Toto je běžná měna se kterou přijde do styku cizinec, dostane ji při výměně cizí měny. Lze ji také směnit na CUP v poměru 1CUC = 25 CUP.

Pro výměnu cizí měny na CUC je státní bankou vyhlašován směnný kurz, který je na první pohled výhodný pro směnu z amerických dolarů na CUC. Jenže vzhledem k „vřelým“ vztahům mezi USA a Kubou je každá výměna zatížena poplatkem ve výši 20% ze směněné částky. Pro jiné měny, třeba EURO, CHF se tento poplatek neplatí. Takže pro turistu z Evropy je nejlepší si přivézt eura. Při výměně z eur tedy vyjde 1 CUC na těsně okolo 20,50 Kč, 1 CUP okolo 0,8 – 0,85 Kč. I když lze platit na Kubě i kartami (nikoliv ale vydanými americkými bankami. American Express nikde nevezmou, karty filiálek a dceřiných společností amerických bank by pravděpodobně také neobstály) – moc to nelze doporučit, neboť jsou ceny v CUC převedeny na USD, následně zatíženy 20% přirážkou a pak teprve odečteny z karty.

Pro nás starší lze CUC přirovnat k bonům z dřívější doby. Ale s jedním velkým rozdílem – když u nás neměl člověk k dispozici bony, celkem nic se nedělo a mohl žít a nakupovat docela normálně (samozřejmě mimo Tuzex). Na Kubě je to ale jinak, CUCy jsou obvyklou a takřka nedílnou součástí běžného života, některé zboží se ani za CUP (běžné peso) nedají koupit. Například benzín se prodává za CUC, hromada dalších věcí je také dostupná spíše jen za CUCy (nejspíše všechny věci z dovozu a „luxusnější“ věci i domácí provenience). Běžný Kubánec si sice také v bance ve stanoveném kurzu může monedu nacional vyměnit za CUC, potřebuje k tomu ale osobní doklad a schválení úřední osoby (asi nějaké uliční důvěrnice nebo tak někoho).

Proto je také snahou každého Kubánce CUC získat. Začíná to už například v označování cen v obchodech. Cena je předcházena symbolem „$“ (dolar), která může znamenat jak monedu nacional, tak CUC, a dokonce by mohla znamenat i americký dolar jako takový. Tato dvojakost (nejednoznačnost) je záměrná. Sází se na to, že většina neznalých turistů zaplatí rovnou v CUCech a v případě prodávající na tom vydělá hned 2x – dostane tolik vytoužené CUCy a ještě je mu zaplaceno 25× více než kolik by bylo správné. Tato nejednoznačnost je dál ještě podporována i průvodci – v některých se píše, že „moneda nacional“ je vám prakticky k ničemu a že není potřeba. To rozhodně není pravda. Jen se člověk musí zorientovat jaká cena je asi tak napsána – podle její výše, podle toho kolik je v obchodě či restauraci zboží v nabídce, jaký ten sortiment je… V Havaně se ale všichni tváří, že cizinec má platit pouze a jen v CUCech. My jsme měli naštěstí Havanu jako naši poslední zastávku, takže už jsme „v tom uměli chodit“, tedy alespoň trochu, a tak jsme poznali kdy se nás někdo snažil natáhnout…

«page 1 of 2

Follow Me
FacebookFlickrGooglePlusLinkedInRSS
Kniha „Klidná krajina“
updated 2012 version
By Jiří Vašina
Nejnovější komentáře

Welcome , today is Úterý, 17.10.2017